Jak postupovat při dědickém řízení

Dědické řízení patří mezi emočně nejnáročnější právní procesy. Pro pozůstalé je smrt blízkého stále čerstvá a rodinné vztahy mohou být v průběhu celého procesu řízení napjaté. Se vztahy v rodině vám bohužel pomoci nedokážeme, můžeme vám však alespoň usnadnit obtížnou situaci tím, že vám vysvětlíme, co vás v průběhu dědického řízení čeká.

Jak začíná dědické řízení?

Pozůstalostní neboli dědické řízení se zahajuje automaticky, jakmile matriční úřad vydá úmrtní list zesnulého. Oznámení o úmrtí zasílá matriční úřad příslušnému okresnímu soudu, a to v okrese, ve kterém měl zůstavitel v době úmrtí nahlášené trvalé bydliště. Následně tento soud pověří notáře funkcí tzv. soudního komisaře, jehož úkolem je kontaktovat dědice a provést je celým procesem dědického řízení. Samotný proces pak začíná tzv. předběžným šetřením.

Předběžné šetření

Předběžné šetření je první praktickou fází, kterou notář provádí v rámci dědického řízení. Účelem šetření je zjistit dědice, odkazovníky, vykonavatele závěti, správce pozůstalosti a další zúčastněné osoby, rozsah zůstavitelova majetku a také existenci právních skutečností (závěť, dědická smlouva atd.), které jsou pro dědické řízení podstatné.

Pokud je nalezena závěť, notář ověří, zda splňuje zákonné požadavky, například vlastnoruční podpis, datum a úplnost vyjádření vůle. V případě, že závěť chybí nebo je neplatná, postupuje se podle zákonného dědického práva, které stanoví přesný okruh dědiců podle jejich příbuzenského vztahu k zesnulému.

Jaký je rozdíl mezi závětí a zákonným dědictvím?

Závěť je právní dokument, kterým zůstavitel vyjadřuje svou poslední vůli ohledně rozdělení majetku. Její existence umožňuje zůstaviteli rozhodnout o tom, kdo a v jaké míře bude dědit, bez ohledu na zákonné dědické pořadí. Naopak zákonné dědictví se uplatňuje, pokud závěť neexistuje, je neplatná nebo se nevztahuje na celý majetek. Zákon pak stanoví pořadí dědiců podle jejich příbuzenského vztahu k zesnulému.

Jak se vypořádat s dluhy zesnulého?

Dědické řízení bohužel nezahrnuje pouze přebírání aktiv, ale také odpovědnost za pasiva, tedy dluhy, které zesnulý zanechal. V současné době dědic odpovídá za veškeré dluhy zůstavitele, a to i v případě, že hodnota dluhů přesahuje hodnotu zděděného majetku. Situace je navíc o to komplikovanější, že mohou některé dluhy vyjít najevo až později, přičemž i za tyto je dědic zodpovědný. V případě pochybností doporučujeme využít registr exekucí, ze kterého lze získat výpis dluhů, a to zcela anonymně.

Ať už se o dluzích zůstavitele dozvíte jakýmkoli způsobem, máte několik možností, jak se s nimi vypořádat. Jednak je možné vzdát se dědictví ve prospěch jiné osoby, která ovšem musí souhlasit, což je v tomto případě spíše nepravděpodobné. Dědictví můžete také odmítnout kvůli dluhům, v takovém případě se však odmítá dědictví jako celek. Výslovné prohlášení vůči soudu o odmítnutí dědictví je nutné podat nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy byl dědic s tímto právem obeznámen – prohlášení můžete provést i přímo před notářem, který vykonává dědické řízení. Rozhodnutí o odmítnutí dědictví je nevratné a dědic zároveň nesmí např. vybrat peníze z účtu zůstavitele nebo využívat majetek, který je součástí dědictví, jinak je odmítnutí neplatné. Finančně náročnější možností je pak výhrada soupisu pozůstalosti, která se hradí z dědictví. Díky ní může dědic ručit za zůstavitelovy dluhy pouze do výše hodnoty zděděného majetku.

Nepominutelní dědici

V případě, že je dědic potomkem zůstavitele, má možnost odmítnout dědictví s výhradou povinného dílu. Ten se vypočítá na základě čisté hodnoty majetku zůstavitele, což je hodnota majetku po odečtení dluhů. Z této hodnoty náleží nepominutelným dědicům však pouze ¼. V případě, že je nepominutelným dědicem nezletilá osoba a že tato osoba není obsažena v závěti, má právo na tzv. zákonný dědický podíl. Ten činí ¾ z podílu, který by mu náležel v případě zákonného dědictví.

Dědictví nezletilých

Pokud je dědicem nezletilé dítě, musí být zastoupeno v dědickém řízení opatrovníkem pro řízení o pozůstalosti. Tím je nejčastěji zákonný zástupce dítěte, může jím ale být i osoba blízká, advokát nebo OSPOD. V případě, že se opatrovník rozhodne za nezletilého dědictví odmítnout, je vyžadován souhlas opatrovnického soudu, který dohlíží na to, aby takové rozhodnutí nezpůsobilo nezletilému dědici újmu. Pokud opatrovník dědictví přijme, je nezletilému, který se stal dědicem, přidělen správce jmění, kterého jmenuje soud. Ten má povinnost starat se o majetek ve prospěch dědice, dokud nenabude zletilosti. Správce je také povinen podávat pravidelné zprávy o nakládání se spravovaným majetkem, aby se předešlo nežádoucímu nakládání se svěřeným majetkem.

Dědické řízení je náročný proces pro všechny zúčastněné a přítomnost právního zástupce je někdy nezbytná. Naše advokátní kancelář je tu pro vás, ať už se potýkáte s čímkoli.

Mohlo by vás také zajímat...

SDÍLET:

Search

Nejnovější příspěvky